Ten, kdo byl na našem křestu, tak byl zasvěcen do příchodu Rufo, Iris a Pupy na svět. A ten, kdo ne, ten si o tom může právě teď přečíst v krátké povídce, kterou vypráví náš samotný stvořitel...

KULT HŮBA

Autor: PUPA

Bejt bratrem Boha není jednoduchá role. Přidělí se vám jméno Hůb, který nezní tak vznešeně, a nikdo vás v podstatě nezná. A jedinej váš úkol je střežit ty největší odpadlíky světa, protože brácha na to nemá holt nervy. Já na to nervy mám, protože jsem taky svým způsobem odpadlík. Akorát teda v nadpozemským světě.

              Vlastně jenom hlídám tři takový bizáry, co jsem na zem seslal. Tenkrát, když jsem je skládal dohromady, jsem byl v jednom kuse nalitej a pod vlivem, brácha ví čeho, a tak se to sem tam zvrtlo. Když se to můj o tolik dokonalejší sourozenec dozvěděl, málem mu uletěla svatozář. Tu jsem já střelil skoro před osmdesáti lety před branama pekla nějakýmu Němčourovi s vtipným knírem, kterej tam fakt nechtěl. Dal mi za to docela dobrej vohoz. Uniformu. Přišlo mi to jako dobrej výměnnej obchod.

              Brácha Bůh teda ze mě nikdy moc nadšenej nebyl, a proto už mi nedovolil nikdy nic víc stvořit. Takže jsem jen dohlížel na ty tři svý výplody kreativní chvíle. Ale upřímně, co vám budu, ono to stačí. Víc těhlech mejch zplozenců recese bych už nedal.

              Sedl jsem si s popcornem na mrak a shlížel na ně dolů. Zase byly v nějaký bryndě. Jak jinak. Ale aspoň jsem se před tím, než půjdu spát, nemusel nudit, protože zábavná show byla jako vždycky zajištěna.

„Myslíte, že je fakt mrtvej?“ zeptala se Iris do chvilkovýho ticha, který rázem Pupa přehlušila záchvatem smíchu, až se jí nahrnuly slzy do černě obtaženejch očí. Iris s Rufo jí věnovaly nevěřícnej pohled a ona omluvně zvedla ruce do míry svojí hlavy.

Jó, Pupa. Tý jsem se trochu bál. Byla můj nejmladší výtvor seskládanej z největších dojezdů matroše, co přeprodávali chábři v pekle. Ve spojení s alkoholem to nedělalo dobroty. Jen nestabilní Pupu.

„Tak asi jasně, že je mrtvej. Nehejbe se v louži krve, brácho. To je očividně znamení, že je na pravdě boží, vole!“ lamentovala Rufo a dramaticky rozhazovala rukama do stran, až se jí rudý vlasy vlnily. Když jsem tuhle divošku vytvářel, nechal jsem se inspirovat Afroditou a těma jejíma neskutečnějma kadeřema. Pozemský blbouni ji měli za bloncku, ale byla to rezavá divoška a Rufo se stala její smrtelnou kopií. Teda až na to, že jsem ji spíchnul po tom, co jsem vykradl všechno víno během přijímání pod obojí.

Pupa se znovu začala smát a holky si ji opět změřily pochybovačným pohledem, zda je naprosto v pořádku.

„Co je vtipný, vole? Co ti přijde na týhle zkurvený situaci vtipný?“ nechápala Iris gestikulující štíhlými dlaněmi a žádající si rozumný vysvětlení. Prostřední diva mýho mozku, kterou jsem modeloval totálně zhulenej. Teď nosila na mou počest zelený vlasy svý symbolický rostlinky.

„No, že tohle fakt není vhodná výmluva pro mámu, proč přijdu tak pozdě domů,“ pokrčila rameny v kožený bundě Pupa a pobaveně vrtěla hlavou. Rozchechtal jsem se. 

Rufo zkameněl výraz a podívala se na svou nejlepší kámošku, jestli to opravdu myslí vážně. Iris očima zmateně kmitala mezi oběma dvěma a snažila se situaci pochopit.

„To si děláš prdel,“ vydechla Rufo a zacukaly jí koutky z nervů. „Pod náma leží mrtvola chlapa, brácho. MRTVOLA. A ty se směješ tomu, že to nemůžeš říct mámě?“ vyprskla bez dechu a Pupa se v reakci nevinně usmála, aby jí slova potvrdila. Rufo se mlčky podívala na Iris, ale v šoku ze sebe následně nevydrala ani jedno slovo.

„Je máklá. To už víme,“ reagovala Iris a mávla rukou, poněvadž se tím momentálně nehodlala zabejvat. „Důležitý ale teď je, co s tím kurva uděláme!“ zvýšila hlas duhová punkerka a Rufo okamžitě začala usilovně přemýšlet. Jenomže její sluneční znamení ve váhách jí v rozhodnosti absolutně nepomáhalo. A možná za to taky mohl fakt, že já byl v rozhodování stejný vemeno. Pár mejch vlastností charakteru nosila každá z nich.

„Já bych měla nápad,“ ozvala se Pupa, když už ticho začínalo bejt příliš zdlouhavý. Napjatě jsem čekal, co z ní vypadne, a zpomalil ve žvejkaní pražený kukuřice.

„Ne! Ty ne!“ zvolaly sborově Rufo s Iris a Pupa protočila otráveně očima. Nespokojeně jsem mlaskl. Doufal jsem v další pořádnej zvrat.

„A proč, kámo? Mám mega dobrej plán, jak to vyřešit,“ ujistila je se svým typickým poloúsměvem, z kterýho akorát tak křičelo – nechtějte vědět, na co právě teď myslím.

„Proč? Tý vole, slyšíš to?“ zeptala se Rufo směrem k Iris. „Ona se ptá, proč nemá právo už nic vymejšlet, když je to ona, kdo nás do týhle situace dostal!“ křikla Rufo popuzeně a Pupa mlaskla stejně nesouhlasným způsobem jako já.

„Ty naděláš. Je to jenom mrtvej týpek. Nic víc. Prostě jeden kokot mínus, no,“ odfrkla si Pupa a založila si ruce na prsou. Významně se podívala na svoje dvě společnice s výrazným líčením a žádala o pochopení. Já se mezitím málem udusil popcornem smíchy.

„Já nechci bejt dramatická jako Rufo, jo? Ale KÁMO... ON JE FAKT TUHEJ!“ zvolala Iris už taky v rozčarování a Pupa si povzdechla.

„Fajn. Tak je to problém. Můžu ho začít řešit?“ tázala se jich znovu klidně a já se opět nadchnul v očekávání, že tohle bude pěkná exhibice.

„NE!“ křikly Iris s Rufo už podruhý naráz a Pupa se opřela o stěnu a nechala, ať si to kamarádky vyřeší tedy samy. 

Zklamaně jsem si povzdechnul. Neposlal jsem je na zem proto, aby měly rozum a zbytečně moralizovaly, ale aby byly továrnou na střelený nápady a jejich následný naplnění.

„Jsem zvědavá, co vyplodíte, děvky,“ zamumlala ještě, ale holky si jí už nevšímaly. Začaly zvažovat všechny svoje možnosti. Mohl jsem jim pomoct, ale byl jsem na to moc línej.

„Teoreticky jsme tu vůbec nebyly. Měly jsme mít dílny. Flákota nám bude krejt záda!“ vymýšlela za pomocí přílišný gestikulace Iris a dychtivě vyslovila jméno kantora, kterej jí v punkovejch věcech vždycky vyhověl. Ovšem krejt záda vrahům bylo možná až moc na punk, pomyslel jsem si. Ale Flákota byl dobrej týpek, nejspíš by reagoval jen slovy: „TAK KAM TOHO ZMRDA ZAHRABEM?“

„To je v píči,“ dostala ze sebe jenom Rufo přidušeně a chytla se za hlavu. 

I přes to, že se nacházely ve sklepním prostoru a byly špinavý od prachu, Rufo stále neztrácela svou ženskost a veškerou frustraci vložila do ladnejch pohybů, kdy rotovala kolem mrtvoly. Prostě Afrodita. Jen trochu temnější a Adonis nebyl její typ.

„Hmm,“ reagovala Iris už taky v panice, protože logika momentálně nepomáhala. Doufal jsem, že Iris na tu mrtvolu ve známce punku aspoň flusne, ale byla zaraženější, než kdy jindy.

„Tak jo, vzhledem k tomu, že už mě to tady fakt sere, řeknu vám ten návrh narovinu a je mi jedno, jestli se vám to bude líbit, nebo ne. Flákota nám bude krejt záda, to je v klidu, a tohohle zkurvysyna prostě pohřbíme tady v Říčanech na hřbitově. Třeba vedle Bartošový,“ navrhla Pupa nejvíc flegmatickým tónem, kterej mohla vynaložit, a já lehl smíchy. Kdyby to teď Iveta slyšela, asi by to pro ni byla větší rána než dostat vlakem.

„To nemyslíš vážně, že ne?“ zeptala se Rufo svý parťačky, ale ona i Iris věděly, že to Pupa beze srandy zvažuje.

„Pod svícnem je největší tma,“ odtušila Pupa se spokojeným úsměvem.

„Jo. Pod svícnem. Ne pod Bartošovou, vole!“ prskla Iris, ale pak se začala nekontrolovatelně hihňat. Nejspíš jí představa takovýhleho kamuflování vraždy už zbavila veškerýho stresu. „Já se pochčiju v kině,“ chechtala se. Lepší film bych si před spaním pustit prostě nemohl.

„A já se z ní poseru,“ ulevila si Rufo. „Nejdřív probodne týpka skrz naskrz uraženým hrdlem lahve jenom proto, že nahlas pronesl, že One Direction byla banda teploušů, a teď ho chce pohřbít na veřejným hřbitově! Že jsme do týhle prdele vůbec jely! To jsou ty tvoje zkurvený spontánní nápady, Pupo!“ rozkřičela se na plavovlásku nejstarší členka a pak v celým svým rozpoložení chytla záchvat smíchu stejně jako ony dvě.

Díval jsem se na to, jak se ta banda mejch sjetejch myšlenek tlemí, zatímco jim pod nohama krvácí chlap. Smál jsem se taky a bylo mi líto, že jsem neměl možnost tam bejt s nima.

„Von se hnul!“ šeptla na jednou do chlámání Iris a sklonila se. „Fakt se hnul!“ zopakovala a všechny se rázem ztišily.

„Hajzl! Umírá stejně bídně jako argumentuje!“ zanadávala Pupa při postupným zvyšovaní hlasu a Rufo jí plácla, aby byla aspoň teď ticho.

„Ahh,“ zasténal ten chudák na zemi a pootevřel mírně oči.

„Seš živej?“ zeptala se ho Iris pomalu šišlavým tónem, jenomže on na obrysy před sebou jen nevidomě čučel. Když však zahlídl Pupu, začal se v obraně trochu vrtět, ale Rufo ho pohotově uklidnila širokým úsměvem.

„Ahoooj. Nebuď nervní. Všechno je dobrý. Všechno je v klidný rovině. Harmonie. Zavoláme ti sanitku, ano?“ mluvila k němu přeslazeně, jak k pětiletýmu klukovi, a Pupa jí zavraždila pohledem. Vypadala teď opravdu nebezpečně. Zavalitý chlápek jen ležel a naslouchal něžný zrzce s kouřovými stíny.

„Jo, zavoláme. Zavoláme ti sanitíčku, aby byla harmoninka, nooo," napodobovala Pupa rozněžnělej tón Rufo, kterej byl ale zastřen tvrdou ironií a já i holky jsme věděli, že to nevěstí nic dobrýho. „ale až odvoláš, co si řek!“ vybouchla Pupa v plamenech sápající se po tom ubožákovi a on začal vyděšeně kejvat hlavou v souhlasu. Rufo se snažila situaci zachraňovat a strkala Pupu k Iris, která ji držela kolem pasu, aby ji raději zklidnila.

„Víte, co? Vyřešte si to tady mezi sebou. Já jdu volat pomoc!" rozhodla Rufo a vytáhla mobil.

Pobaveně jsem to sledoval a vrtěl hlavou. Kam jsem to já ve svým nesvatým životě dopracoval. K tomu, abych sledoval tři divný ženský, jak uklidňujou polomrtvýho cápka ve sklepení pochybnýho podniku, kterýho tám dotáhly, a ještě se při tom bavil líp než v samotným Edenu.

Ještě než jsem se vydal na kutě, pozoroval jsem Pupu, jak se spokojeně usmívá při doznání svý neúplně oddělaný oběti, jak si podávaj ruce, aby je nenapráskal, a jak společně odcházejí na vlak, aby stihly závěr dílen s Flákotou a mohly mu o tom celým povědět.

Rufo, Pupa a Iris (22. dubna 2023 na křestu Effugiunismu)