CO JE PRO NÁS ÚNIK?

RUFO

†  Nejlepší přítel, zachránce i zabiják. Jediné východisko vtisknuté do umění. Kam si šla, má drahá Rufo, běžím za tebou a poběžím i kdyby to mělo zruinovat můj život. Tam kam utíkáš je dobře i špatně. Kam utíkám, jsi vždy i ty. Jsem svázána řetězem k tobě a jediný ten nikdy nepřetnu. Ten řetěz je pouto plných slibů, pouto tak vážné a jasné, že i když je mi s tebou někdy zle a někdy báječně, sama dobře vím, že jen s tebou chci a mohu žít. A já stále utíkám, schovávám se a někdy se i bojím. Já sama na pláních, pod vodou i nad zemí. Až vrátím se a jako vždy zahalena realitou budu brouzdat tichou ulicí, ty jako neviditelná půjdeš se mnou a já s rukou v okovech budu vědět, že tě mám a že vždy mohu začít znovu žít. 

IRIS

†  Je jarní ráno. Sem tam zavane jemný chladný vánek, ale jeho přítomnost mě nemusí vůbec tížit, když svítí slunce. Ohřívá mou koženou bundu. Věděli jste, že pocit tepla nahrazuje pocit lidského doteku? Ani Rufo ani Pupa ještě nepřišly. Zapálím si cigaretu, nikde ani noha. Sednu si na dřevěnou lavičku, poslouchám punk a rozhlížím se. Zvednu hlavu a z okna čtvrtého patra taky někdo kouří, pořád ten samý člověk. Asi taky uniká. Aniž bychom se znali, unikáme spolu; od vědění, že na nás z dáli volá zvolna se přibližující hlas dne, od vědění, že v noci padneme do svých loží vyšťaveni jako rozšláplá rajčata hnijící napřed jako experiment v literárních dílnách a pak někde v koši. Experiment. Experiment nějakého podlého loutkaře, který pokouší, jak dlouho nás únik udrží v chodu. Tabák mizí a přibližuje se filtr, a tedy únik míří do své finální fáze. Pomalu se loučím s denním sněním, a ze dveří, ze kterých bez špetky sebejistoty vycházel návštěvník mých představ skromně držící růži, nevychází nikdo. Zůstávají nehnutě zavřené, a ještě nějakou dobu jimi nikdo neprojde.

PUPA

†  Únik. Ta věc, se kterou žiju ve vzájemný symbióze už tak zatraceně dlouho. Unikání v myšlenkách, unikání z reality, únik z úniku normálnosti. Unikání, unikání. ÚTĚK. To byl vždycky můj sen. Sebrat si pár hadrů, noťas, prachy, co jsem stačila našetřit za ty mladý léta existence a vypadnout pryč. Utýct tomu všemu stejným způsobem, jakým unikám pomocí svojí nevypočitatelný mysli den, co den. Pocítit svobodu a hřejivost, jako když zavřu oči, potlačím podsvětí a vidím život, kterej jsem původně měla žít. Vidím svět, do kterýho jsem se měla narodit před tím, než karmický počínaní zaujalo svou roli v příběhu. Než nadpřirozeno sepsalo závěť. 
Únik je všechno a vlastně nic. Je to všechno, co chci mít, žít, vidět, ale nic, co by se dalo uchopit. Přesto díky němu tvořím, abych dodala mu hmatatelnost, abych světu předala jeho podstatu. Vzdejde pár knih, stovek básní a maleb a všechno to je jako tetování vrytý do kůže, protože tyhle věci v sobě zanechaj stopy po unikání a už nikdy ze světa nezmizej. Protože já jednou se svejma vzpomínkama shniju pod zemí, ale únik si tu bude pro každýho vesele kráčet po světě už napořád.

Pupa a insomnie part 6379228901190
(Pupa vlevo, Rufo uprostřed, Iris vpravo)