SPRAVEDLNOST V KOŠI!

PUPA kypí vztekem...

seru ti na pravidla

na standardy

co přečetl sis někde 

s naučenou rutinou

SERU VŠECHNY

kdo pro dobrý slovo

pro odmítnutí jedu

plivou špínu 

a opovrhují něhou

laskavost
respekt
lidskost
jsou vám daleko

ale masku pro dodržení norem

si každý ráno nasadíte

HRDINOVÉ

jež rozpoutaj válku

ale důsledky hrdinství

co píše historie

přehlídnou 

jak bezbrannou holku

v parku

co venčí psa 

a výhled jí prasák zastoupí

sympatie k misogynii

z vás nikdy neodešly

a touha po zlosti

ke všemu 

co má svou cenu

kypí a roste 

jak plíseň z neumytí

TOXICKÝ kecy

vrháte do prázdna

jak hovna 

z otevřenejch oken

a závěry dopadu

jsou vám v tu chvíli 

bezcenný

RUFO v naštvání navazuje...

Jako Calligula
Věří, že jsou Bohové
Pustou pláň za zády
Oči orámovány šedí
Jako vzpomínka na mrtvé
Doufám, že je tíží.

Kam si šla spravedlnosti?
Asi taky někde házíš hovna
Možná ty i pravdo 
Už se nám dávno smějete
Z dálky jinýho vesmíru
Aby lidská plíseň
nepošpinila vaše dobrá jména.

IRIS završuje hněvem...

A tak slzy Themis lidstvem opomenuté

prší z temného nebe

na jehož vrchol tma nepropustí zrak

slzy valí se po těle matky

kupí se v kalužích

kde ponořena do jedné z nich odpočívá ona

poraženě a zoufale.

Vodítko vedví

a pes nehnutě u kmene stromu

šok zakrývající výkřiky děsu

a truchlení

nad životem vyhaslým

důstojností odcizenou

prasákem jenž prchá někde v dáli.

Bohyně se srdceryvnou lítostí

že svou podstatu do lidských rukou vložila

křičí a trhá hvězdy kosmu

páře milióny srdcí a v ryzím vzteku

roní proudy záště nad další jedinou z nespočtu

poraněných a trápených

neb potká ji jen nedůvěra.

Paže natahují se k tělu zmáčenému

a blesky šlehají do půdy

Themis lamentuje mohutnými hromy

tak společně za noci zdánlivě nekonečné

truchlí nad vším ztraceným

a nic než nadpozemský hněv

nic než on, nezbylo.

Klára Mattanelli (PUPA) 2020