PŘEDSTAVITELÉ

Na dvoře Literární akademie - 2. 3. 2023

Rufo (13.10. 1999)

- celým jménem Zuzana Hofmanová

 †  Osobně si myslím, že se započetím manifestu Effugionismu, se probouzí nový literární směr. Rufo je část mého já, které odmítá konvenci jako takovou a má potřebu veřejně prosazovat názory někdy až za hranicí. Rozčiluje mě tvrzení, že již vše bylo vymyšleno, když jsme pořád na začátku vývoje lidstva. A i přesto, že v hudbě, literatuře a jiných uměleckých směrech bylo vymyšleno mnohé a krásné, je třeba nápady variovat, slučovat a oddělovat, abychom se dobrali nových poznatků. Stejně tak to funguje i v jiných směrech. Vím, že hlas jsme dostali pro to, abychom mluvili. Je tedy na nás, jak s tím naložíme. A já do konce sil budu ohýbat svou realitu i svět, abych dokázala, že nové myšlenky a umění se dá stále nacházet.

Iris (21.12. 2001)

- celým jménem Pavlína Jana Čížková

†   Jsem effugiunistou. Byla jsem. Ještě předtím, než jsem to o sobě věděla; bylo mi to dáno osudem, proti kterému se z hloubi svého nitra často bouřím, avšak proti tomuto údělu pozbývá chtíč bojovat. Punkáč po otci, nepoučitelný romantik po matce a železná lady ukovaná životem - Iris. Nicméně i železo lze roztavit. Srazí-li mne nával 1 535 °C (přesná teplota mé múzy) jako nezastavitelný vlak, taji do svých textů a obrazů svá nejstřeženější tajemství pod tlustými i tenkými záštitami metafor. Čti pozorně, možná opěvuji právě tebe; čti pozorně, možná trýzním právě tebe; čti pozorně, možná oplakávám právě tebe.  

Pupa (7.2. 2002)

- celým jménem Klára Mattanelli

 † Shrnutí mýho chaosnýho pobuřujícího já je asi stejně tak lehký jako udržet pozornost při desetihodinovým semináři o systematickým uspořádání předmětů na psacím stole. Jsem loutkou Effugiunismu, kterou vyvrhl na svět nějakej sjetej blázen a udělil jí dar o všech přepadeních mysli psát, malovat i jinak tvořit. Psaní, umění, recese… a to všechno mi nabídlo azyl a útěchu v nepochopení, který dokáže člověku zmařit chuť žít. A tak to holt je. Život a realita je pro mě ta děsně matoucí přednáška, při níž unikám kamsi pryč i přesto, že ne vždycky chci... Mám v tom všem bordel, ale říkejme tomu pracovní nepořádek. Ať si hlasy říkaj, co chtěj, hehe.