GENEZE

Úvodní slova

 † Effugiunismem se rozumí prvořadě literární, nicméně i obecně umělecký směr, do něhož patří skupina umělců vyjadřující své pocity potřeby úniku prostřednictvím vtisku do poezie, próz a jiných forem umění.

Drtivá většina effugiunistů se zabývá tématikou či dokonce praktikuje, nebo zahrnuje do svých děl dekadentský a bohémský způsob života ovlivněn odporem ke konvenčnímu a stereotypnímu žití.

Objevuje se zde i rezignace na striktně akademický život (jehož opakem je individuální seberozvoj), neb effugiunisté spíše inklinují ke zvratu zapříčiněnému v umělecké podstatě effugiunistického bytí.

Každý, kdo se cítí effugiunistou býti, je vítán tvořit effugiunistické umění a přidat se k tomuto novému proudu založenému mladými studentkami pro ně samotné, ale i pro duše obdobné nátury hledající komfortní formu sebeexprese. 

Seance vyvrhelu skutečna

 † Zrod započal v chladném přítmí skleníku Literární akademie. Tři spisovatelky rebelské nátury se zde scházejí a polemizují o všednosti nynějšího světa. Ono polemizování je přivádí k neukojitelné chuti započít zvrat, který pozvedne literaturu na vrchol své stěžejnosti. Z občasných namátkových schůzí naplněných konverzacemi o světlém i tmavém se brzy stává tradice mnohými opovrhována a mnohými obdivována či obávána. Nosíme na bedrech dobrovolně přijaté břemeno „outsidera” jako oběť pro tento umělecký projekt; pro manifest effugiunismu. Čím v minulosti naše existence trpěla, nyní vzkvétá. 

Než každopádně dojde k idee effugiunistického manifestu, prochází si trojice umělkyň seancemi dlouhých filosofických rozmluv, debat a výměn názorů. Už v této době se setkávají s mnoha otázkami visejícími nad jejich netypickým počínáním. Ochutnávají, jaké to je stát si nezlomně za svými rozhodnutími a životním stylem, přičemž čelí nátlaku svědomí vnitřního i vnějšího. Investují svůj čas do procesu, jehož vyvrcholení je jim prozatím neznámé, ale všechny sdílí přetrvávající intuitivní pocit, že je pomalu vede ke smysluplnému cíli. 

Jakmile odhalují podstatu a identitu svého projektu, začínají neúnavně pracovat na jeho rozvoji. Všestranná nadání se promítají právě sem. Jednotlivé talenty se mísí dohromady a tvoří produkt obsahující nejen poezii a prózu, ale dále také malířská díla a autorské písně podporující emoce vyjádřené v literárních dílech. Vše v effugiunistickém ražení poskytuje příležitost k probuzení nového uměleckého směru s moderními i klasickými prvky; vzniká prozatím neznámá, přesto ale spoustě duším stále srozumitelná tvorba.

Iris, Rufo i Pupa, jakožto tři ženy pokládající základní kámen tohoto nového počinu, se shodují ve své podstatě identitou umělkyň a společně přinášejí do projektu svou individualitu, čímž tvoří unikátní celek. Rufo mimo literární příspěvky obohacuje effugiunistickou tvorbu svým hudebním nadáním, zároveň krátce před oficiálním představením manifestu veřejnosti vydala svou první desku „Svět je jinak”. Pupa již ve svých šestnácti letech vydala knihu mladické poezie, tudíž její spisovatelský um prošel roky vývoje a neustálé praxe, a proto je na manifest effugiunismu připravena jako nikdy předtím - zároveň se věnuje tradiční kresbě a malbě. Iris doprovází literární a malířské tvoření již od útlého věku, a přestože tradiční kresbou a malbou nikdy neopovrhla, svůj potenciál se rozhodla nejpilněji rozšiřovat prostřednictvím digitální malby s očividnými effugiunistickými rysy ještě předtím, než se ono počínání stalo vědomým.

Únik

 † Jádrem effugiunismu není nic jiného než tematika vědomého úniku. Nejedná se o typický eskapismus, ale spíše o jeho alterovanou formu, která jej podrobuje jistým specifikům, jmenovitě skutečnosti, že effugiunisté se poddávají mentálnímu i fyzickému úniku s vědomým a mysl sžírajícím očekáváním návratu zpět do reality. My hřešíme, svou vlastní volbou hřešíme proti společenskému přesvědčení, že je třeba soustředit se na to, co je skutečné a právě stojí před námi. Neustálé cepování a pres okolního světa, a nemálokdy i tak toho vnitřního, nás jen stěží posouvá k dosažení lepší verze sebe sama a vyvolává v nás nevolnostní emoce nedostatečnosti a stagnance. Proto si volíme effugiunismus, ne jako odpověď na strasti, ale jako věrného pomocníka životním putováním a dočasnou stanicí odpočinku. Jsme ochotny utrpět agonii návratu pro extázi vnoření se do neskutečna. 

Únik je tedy závěrem a fenoménem, jemuž se nevědomky oddává spousta jedinců, aniž by byl kdy populárně pojmenován, a proto jsme jej obdarovaly jménem. Jeho název se společně s podprahovou definicí vrývá do našich povědomí a povědomí obdobných bytostí, neb neustále se opakující motiv effugiunismu zříme ve svých vrstevnících léta podobně jako jej vnímáme my samotné. 

Effugiunisme, úniku, existuj.

Slavný skleník a budování manifestu, 2.3. 2023